neděle 23. června 2024

[Vyhlášení] Téma týdne 62 - Nostalgie


Básně od Muškatelka

SOUZNĚNÍ

Sedím na travnaté mezi
chladný vítr mnou prochází
jako otevřeným oknem
na holých rukách
mne hladí rozhoupané stébla
ve vzduchu je cítit déšť.
Na obzoru
v těžké vlhké půdě
kůň orá hlubokou brázdu
do mého srdce.
- Země!

CHVÍLE

byla to malá stanička
uprostřed polí
Pražce voněly dehtem a stromy
a vzduch se tetelil v letním žáru.
Vzal jsi mne za ruce
z vlasů ti dýchalo slunce
za kopcem táhle
zapískal vlak.

Básně od Lan Wangji

Krve, padajících hvězd... (2015)

Dívat se na noční oblohu

Na hvězdy

Smím-li se zeptat

Jestli mohu?

Proč vraždy,

srdce mého, po dechu lapat,

Ted musím?

Nůž v zádech

A krve tolik, všude

Padajících hvězd

Zastavuje se dech

Pomalu, smrt už jde

Do věčné prázdnoty vjezd

Tam mě posíláš?

Do města duší ztracených

Tam kde ptáci nezpívají

Aspon je ticho a klid

V uších mých, nevinných

Duší co tam musí být, nežijí

Všechen ten umrlý lid

Uvězněny v temnotě prázdnotě noci...


Místo umrlého lidu (2015)

Jít cestou tam a zpět

Být zvadlý květ

Jako celý tento svět

Žít v lásce a nenávisti

V žalu a závisti

A nakonec dostat pěstí

Umírat každým dnem

On už je jen tvým snem

Nakonec stejně všichni zvadnem

Všichni jednou skončí

Na tom místě když skočí

V bolesti bez náručí

Jen jeden pokus zemřít

Nevyšel ani další, dál musíš jít

Až ten třináctý vyšel, nemůžeš ho mít

Už jsi tam kde je klid

Tam kde věčně spí ten umrlý lid

I ten poslední žid

Tam navěky spí....


Kolečka naruby (2016)

Kolečka se přetočila a převrátila,

svět z mozkem točí se dokola.

Oči šepotají do prázdna nicoty,

uši z nehty povídají si do prázdnoty.

Vlasy s nohami tančí poslední tanec smrti,

ruce z těla vytrhávají kosti.

Čtyři čísla tupě na mne zírají,

dveře něčeho někam se otevírají.

Do slepoty ulic měst potemnělého světa,

hledající skřeti ztraceného robota.

Velký obr ve mne roste a propast je hlubší,

v oknech červené díry srdce na přístrojích buší.

Most přes řeku času lásky do ticha,

postel tupě bez pohnutí potichu utichá.

Krvavý strop zírá na lampu v noci,

trávě a kostce cukru už není pomoci.

Růže a žížala se vdávají na stromě,

havran s vránou plazí se pouští po tmě.


Ztracenost ve ztracenosti (2016)

Uprostřed času bez času,

v něčem a ničem.

V časoprostoru a běsu,

co je klíčem?

Ztrano v prázdnotě,

v neexistenci existence.

Zachyceno v nicotě,

v síti k myšlence.

Myšlenka bez sítě v síti,

pohlcena nevědomostí.

Nalezen a ztracen na niti,

v neštěstí bez lítostí.

V koloběhu bez osudu,

bez osudu v koloběhu.

Nacházíš a nevidíš vadu,

ztratil ses v děsu běhu.

Nevíš kde jsi a kam jdeš,

jsi v ostnatých drátech.

Do celi bezvědomí vejdeš,

výdech nádech.

Jsi ztracen v ztracenosti,

v něčem a ničem.

V lásce a nenávisti,

životem spleten a zničen.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentáře jsou moderované, mějte strpeni se schválením. Anonymní komentáře nebudou schváleny, vždy vyplňte jméno/přezdívku. Děkujeme. ❤

Váš každý komentář nás potěší. 💕