Básně od Muškatelka
SOUZNĚNÍ
Sedím na travnaté mezi
chladný vítr mnou prochází
jako otevřeným oknem
na holých rukách
mne hladí rozhoupané stébla
ve vzduchu je cítit déšť.
Na obzoru
v těžké vlhké půdě
kůň orá hlubokou brázdu
do mého srdce.
- Země!
CHVÍLE
byla to malá stanička
uprostřed polí
Pražce voněly dehtem a stromy
a vzduch se tetelil v letním žáru.
Vzal jsi mne za ruce
z vlasů ti dýchalo slunce
za kopcem táhle
zapískal vlak.
Sedím na travnaté mezi
chladný vítr mnou prochází
jako otevřeným oknem
na holých rukách
mne hladí rozhoupané stébla
ve vzduchu je cítit déšť.
Na obzoru
v těžké vlhké půdě
kůň orá hlubokou brázdu
do mého srdce.
- Země!
CHVÍLE
byla to malá stanička
uprostřed polí
Pražce voněly dehtem a stromy
a vzduch se tetelil v letním žáru.
Vzal jsi mne za ruce
z vlasů ti dýchalo slunce
za kopcem táhle
zapískal vlak.
Básně od Lan Wangji
Krve, padajících hvězd... (2015)
Dívat se na noční oblohu
Na hvězdy
Smím-li se zeptat
Jestli mohu?
Proč vraždy,
srdce mého, po dechu lapat,
Ted musím?
Nůž v zádech
A krve tolik, všude
Padajících hvězd
Zastavuje se dech
Pomalu, smrt už jde
Do věčné prázdnoty vjezd
Tam mě posíláš?
Do města duší ztracených
Tam kde ptáci nezpívají
Aspon je ticho a klid
V uších mých, nevinných
Duší co tam musí být, nežijí
Všechen ten umrlý lid
Uvězněny v temnotě prázdnotě noci...
Na hvězdy
Smím-li se zeptat
Jestli mohu?
Proč vraždy,
srdce mého, po dechu lapat,
Ted musím?
Nůž v zádech
A krve tolik, všude
Padajících hvězd
Zastavuje se dech
Pomalu, smrt už jde
Do věčné prázdnoty vjezd
Tam mě posíláš?
Do města duší ztracených
Tam kde ptáci nezpívají
Aspon je ticho a klid
V uších mých, nevinných
Duší co tam musí být, nežijí
Všechen ten umrlý lid
Uvězněny v temnotě prázdnotě noci...
Místo umrlého lidu (2015)
Jít cestou tam a zpět
Být zvadlý květ
Jako celý tento svět
Žít v lásce a nenávisti
V žalu a závisti
A nakonec dostat pěstí
Umírat každým dnem
On už je jen tvým snem
Nakonec stejně všichni zvadnem
Všichni jednou skončí
Na tom místě když skočí
V bolesti bez náručí
Jen jeden pokus zemřít
Nevyšel ani další, dál musíš jít
Až ten třináctý vyšel, nemůžeš ho mít
Už jsi tam kde je klid
Tam kde věčně spí ten umrlý lid
I ten poslední žid
Tam navěky spí....
Být zvadlý květ
Jako celý tento svět
Žít v lásce a nenávisti
V žalu a závisti
A nakonec dostat pěstí
Umírat každým dnem
On už je jen tvým snem
Nakonec stejně všichni zvadnem
Všichni jednou skončí
Na tom místě když skočí
V bolesti bez náručí
Jen jeden pokus zemřít
Nevyšel ani další, dál musíš jít
Až ten třináctý vyšel, nemůžeš ho mít
Už jsi tam kde je klid
Tam kde věčně spí ten umrlý lid
I ten poslední žid
Tam navěky spí....
Kolečka naruby (2016)
Kolečka se přetočila a převrátila,
svět z mozkem točí se dokola.
Oči šepotají do prázdna nicoty,
uši z nehty povídají si do prázdnoty.
Vlasy s nohami tančí poslední tanec smrti,
ruce z těla vytrhávají kosti.
Čtyři čísla tupě na mne zírají,
dveře něčeho někam se otevírají.
Do slepoty ulic měst potemnělého světa,
hledající skřeti ztraceného robota.
Velký obr ve mne roste a propast je hlubší,
v oknech červené díry srdce na přístrojích buší.
Most přes řeku času lásky do ticha,
postel tupě bez pohnutí potichu utichá.
Krvavý strop zírá na lampu v noci,
trávě a kostce cukru už není pomoci.
Růže a žížala se vdávají na stromě,
havran s vránou plazí se pouští po tmě.
Ztracenost ve ztracenosti (2016)
Uprostřed času bez času,
v něčem a ničem.
V časoprostoru a běsu,
co je klíčem?
Ztrano v prázdnotě,
v neexistenci existence.
Zachyceno v nicotě,
v síti k myšlence.
Myšlenka bez sítě v síti,
pohlcena nevědomostí.
Nalezen a ztracen na niti,
v neštěstí bez lítostí.
V koloběhu bez osudu,
bez osudu v koloběhu.
Nacházíš a nevidíš vadu,
ztratil ses v děsu běhu.
Nevíš kde jsi a kam jdeš,
jsi v ostnatých drátech.
Do celi bezvědomí vejdeš,
výdech nádech.
Jsi ztracen v ztracenosti,
v něčem a ničem.
V lásce a nenávisti,
životem spleten a zničen.
v něčem a ničem.
V časoprostoru a běsu,
co je klíčem?
Ztrano v prázdnotě,
v neexistenci existence.
Zachyceno v nicotě,
v síti k myšlence.
Myšlenka bez sítě v síti,
pohlcena nevědomostí.
Nalezen a ztracen na niti,
v neštěstí bez lítostí.
V koloběhu bez osudu,
bez osudu v koloběhu.
Nacházíš a nevidíš vadu,
ztratil ses v děsu běhu.
Nevíš kde jsi a kam jdeš,
jsi v ostnatých drátech.
Do celi bezvědomí vejdeš,
výdech nádech.
Jsi ztracen v ztracenosti,
v něčem a ničem.
V lásce a nenávisti,
životem spleten a zničen.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Komentáře jsou moderované, mějte strpeni se schválením. Anonymní komentáře nebudou schváleny, vždy vyplňte jméno/přezdívku. Děkujeme. ❤
Váš každý komentář nás potěší. 💕